Čína nabírá ve vojenské sféře patřičné sebevědomí, které se promítlo také do budování a rozšiřování leteckých kapacit. Peking v současné době buduje sice menší, ale schopnější a modernější letecké síly.
Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády prošlo během minulých dvou dekád značnými proměnami. Vyvinulo nové technologie, došlo ke změně struktury letectva tak, aby mohlo efektivně čelit novým výzvám. Modernizace leteckých sil je samozřejmě i nadále jedním z ústředních cílů Pekingu. Jak vypadala výchozí situace v roce 2007? Letectvo mělo přibližně 400 000 vojáků a asi 2 700 stíhacích strojů, bombardérů a útočných letounů. Do roku 2025 disponovalo čínské letectvo 403 000 vojáky s přibližně 2 284 bojovými letadly.
Menší, ale výkonnější letectvo
Jak uvádí specializovaný server Defence Blog, zmíněná čísla zakrývají pokles z počátku roku 2010, kdy letectvo vyřazovalo stroje druhé a třetí generace rychleji, než do služby vstoupily nové letouny. V jeden moment klesl počet bojových letadel na přibližně 1 500 a personál čítal 330 000 lidí. I když z čísel je patrný pokles a čínské letectvo je objektivně menší než ve zmíněném roce 2007, je výrazně schopnější a modernizovanější. Letectvo si dalo záležet na tom, aby ze služby vyřadilo obstarožní stroje J-6, J-7, J-8 a Q-5 a nahradilo je stíhacími letouny čtvrté generace Su-27, J-11 a J-10, stejně jako domácím stíhačem páté generace J-20.
To vše souvisí s čínským leteckým průmyslem, který umožnil vyhnout se nevýhodným kompromisům, a to mezi nákupem ruského vojenského materiálu a spoléháním se na méně pokročilé domácí konstrukce. Čína sice nakoupila letouny Su-30 a Su-35 z Ruska, nicméně většina dnešních platforem Peking vyrábí doma. Dovoz tak postupně nahradily domácí konstrukce, příkladem budiž J-10, J-11B nebo již zmiňovaný J-20. Právě posledně jmenovaný stroj má být konkurencí pro americký F-22 Raptor.
Bombardéry jsou modernizovány
Pokud hovoříme o bombardérech, jejich počet zůstal setrvalý, dnes jich má letectvo ve výzbroji 219 ve srovnání s 222 v roce 2007. Mezitím Peking zmodernizoval rodinu bombardérů H-6N, která původně vychází ještě ze sovětské konstrukce padesátých let. Nyní mohou stroje doplňovat palivo za letu, byly osazeny turbovrtulovými motory a mají možnost nést střely dlouhého doletu. H-6N bude moci nést jaderné i konvenční balistické střely odpalované ze vzduchu. Na jaře tohoto roku se objevily snímky, které přinesl například web Newsweek, jež ukazují H-6N ve formaci a nesoucí velkou balistickou střelu.
Strategický stealth bombardér H-20 jakožto nejslibnější projekt Čína zatím stále vyvíjí, měl by vstoupit do služby někdy během třetí dekády. Plánem je, že by měl perspektivně převzít roli nosiče jaderných zbraní. Čína u strategických bombardérů sází jednak na velkou nosnost, jednak na dlouhou vzdálenost. Podle různých odhadů má H-20 bez tankování bez vzduchu dosah mezi 8 500-10 000 km. Některé zdroje jdou však ještě dál a hovoří dokonce o 12 000 km.
Podpůrné letouny
Čínské letectvo nenechává stranou ani podpůrná letadla, která vnímá jako integrální součást svých celkových schopností. Kapacita tankovacích letounů se rozšířila o YY-20A včetně 9 nových strojů v roce 2024. YY-20A jsou pak důležité z toho důvodu, že rozšiřují dosah bombardérů a stíhacích letounů. I přeprava doznala významných změn. Čína v současné době provozuje asi 55 těžkých transportních letounů J-20 společně s dalšími stroji J-8 a J-9, které nahradily starší a již méně výkonné modely.
Letouny včasné výstrahy a jiné
Čína se soustředí také na letouny včasné výstrahy (AWACS), jejich počty se pronikavě zvýšily na 54 platforem. Dále se zvýšil počet zpravodajských, sledovacích či průzkumných prostředků, k nim ještě připočtěme letouny elektronického boje, jako například J-16 nebo Y-9.
Bezpilotní prostředky
Na poli bezpilotních prostředků Čína urazila notný kus cesty. V poslední době se hlavně hovoří o prvním čínském vzdušném nosiči dronů Jiu Tian. Ten může dosáhnout výšky až 15 km a bude podle nejnovějších informací schopen vypustit přes 100 sebevražedných dronů, které mají v praxi překonat nepřátelskou protivzdušnou obranu. Jiu Tian, jehož dosah má činit až 7 000 km, nejprve podstoupí sérii testů, než bude moci být plně nasazen čínským letectvem.
Čína vyvíjí široké spektrum útočných dronů, bojových, průzkumných nebo špionážních. I u dronů se Čína soustředí na dlouhý dolet a výdrž. Ve výzbroji má mnoho druhů bezpilotních prostředků, hovoříme například o GJ‑1, GJ‑2, CH‑4, Ch-5, Wing Loong-3, stealth bojových platformách, GJ-11, Ch-7 a mnoha dalších. Zajímavý je jistě WJ-700, který je navržen pro útoky ve střední a vysoké nadmořské výšce. Proudový stroj může být osazen různými typy bomb a střel včetně protilodních. Je tak schopen zasáhnout pozemní i námořní cíle.
Čína buduje své letectvo dlouhodobě systematicky s akcentem na domácí výrobu. Za dvě dekády prošlo hlubší transformací, kdy je sice menší, ale o to variabilnější, modernější a schopnější, co se týče vlastních kapacit.
Zdroj: Defence Blog, Newsweek
Autor/Licence fotografie: By emperornie – J-20 fighter, CC BY-SA 2.0